„Jincheng Plaza East“, Čcheng-tu (Čína)

Stanice na lince 18 v Čcheng-tu vypadá jako futuristický palác. Designéři se inspirovali estetikou vesmírných stanic a digitální budoucností; interiér je v duchu sci‑fi. Velké, aerodynamické sloupy stojí pod jemným LED osvětlením a zrcadlové povrchy vytvářejí dojem nekonečného prostoru. Stanice patří mezi technicky nejvyspělejší na světě a funguje zároveň jako dopravní uzel i multimediální umělecké místo.

„Toledo“, Neapol (Itálie)

Stanice Toledo je všeobecně považována za jednu z nejkrásnějších v Evropě. Hlavním lákadlem je „Krater světla“ – velká kuželovitá šachta pokrytá miliony mozaikových dlaždic v odstínech modré a bílé. Při sjíždění eskalátorem se cestující cítí ponořeni do světelného kužele; světlo vstupuje z otvorů nahoře a vytváří dynamickou hru odlesků na stěnách. Stanice je uměleckou instalací i tranzitním bodem.

„Solna Centrum“, Stockholm (Švédsko)

Stockholmské metro je často nazýváno nejdelší uměleckou galerií na světě. Solna Centrum je jedním z jeho nejpozoruhodnějších děl. Nástupiště je vytesáno přímo do skalního podloží a ponecháno v surovém, přirozeném stavu. Umělci natřeli stěny a klenby krvavě rudou a lesní zelenou. Výsledek působí jako obří pohádková jeskyně. Projekt zdůrazňuje environmentální a industrializační problémy prostřednictvím symbolické obraznosti.

„Olaias“, Lisabon (Portugalsko)

Stanice Olaias je explozí barev a geometrických tvarů; vznikla pro Expo 98. Interiér připomíná rozsáhlý obraz současnosti: vícebarevné vitráže na stropě a stěnách vytvářejí kaleidoskopické vzory. Architekt Tomas Taveira zkombinoval ocel, sklo a keramiku, aby proměnil přestupní uzel v dynamický a životodárný prostor. Světlo a stín skrze barevné panely mění vzhled stanice během dne.

„Formosa Boulevard“, Kaohsiung (Tchaj‑wan)

Stanice Formosa Boulevard je známá svým „Dómem světla“ – největší vitrážovou instalací na světě. Dóm má průměr 30 metrů a skládá se ze 4 500 panelů. Umělec Narcissus Quagliata navrhl kompozici tak, aby vyprávěla příběh lidského života prostřednictvím čtyř elementů: vody, země, světla a ohně. Instalace přitahuje tisíce návštěvníků a stanice se často využívá i pro svatební obřady. Toto místo zdůrazňuje potřebu harmonie mezi technologií, přírodou a lidským duchem.

„Westfriedhof“, Mnichov (Německo)

Stanice Westfriedhof je příkladem minimalismu spárovaného se světelným designem. Nástupiště je vybaveno 11 obřími hliníkovými lampami, každá o průměru asi čtyř metrů, které vyzařují jemné modré, červené a žluté světlo. Barvy kontrastují se surovými, neopracovanými betonovými zdmi. Toto řešení proměňuje funkční prostor v galerii průmyslového umění, kde se světlo stává architektonickým materiálem. Jednoduché linie a absence zbytečných dekorací vytvářejí atmosféru klidu a soustředění.

„Ališer Navoj“, Taškent (Uzbekistán)

Stanice Ališera Navoje je mistrovským dílem východní architektury. Stanice je pojmenována po velkém básníkovi a její interiér se nese v duchu tradičního uzbeckého architektonického stylu. Klenby kopulí se vyznačují jemnou řezbou ganč. Stěny zdobí mozaikové panely zobrazující výjevy z Navojových děl. Modrá, zlatá a bílá paleta evokuje palác z pohádek „Tisíc a jedné noci“. Mohutné sloupy a vysoké oblouky dodávají hale vznešený a slavnostní ráz typické pro středoasijskou architekturu.